Rozhodnutí o prioritizaci by mělo probíhat po důkladné úvaze a na základě dat. Následující text shrnuje argumenty, které podporují prioritizaci striktně podle věku.
Od 27.2. 2021 byla spuštěna registrace učitelů, v následujících dnech začalo i jejich očkování. K rozhodnutí o přednostním očkování učitelů došlo pod politickým tlakem a navíc v době, kdy Ministerstvo zdravotnictví i vláda řešila mnohé další otázky.
Již od prosince 2020 prosazujeme důslednou prioritizaci těch nejstarších spoluobčanů pro očkování. Brzké otevření škol, které bylo hlavním argumentem pro očkování učitelů, je jistě vysoká priorita. Školy ale bude dávat smysl otevírat teprve ve chvíli, kdy významně poklesne zátěž nemocnic, přičemž cestou k snížení počtu pacientů je očkování seniorů – ne očkování učitelů. Očkování učitelů je tedy z pohledu otvírání škol kontraproduktivní. Je jedno, jestli je naší prioritu ochrana lidských životů nebo otevření škol, v obou případech je třeba přednostně očkovat seniory. Rozhodování založené na datech totiž ukazuje, že postupné očkování podle věku nejen ulehčí našim nemocnicím, ale i zachrání více životů a více let života než postup podle profesních skupin.
Dáváme tedy ke zvážení změnu plánu očkování učitelů, nebo jeho uzpůsobení (například trvat na pokynu pro ředitele škol o vakcinaci pouze učitelů nad 55 let a zakotvit tuto věkovou hranici do prioritizace).
Situace podobná té s učiteli se navíc bude jistě v následujících týdnech opakovat – Ministerstvo zdravotnictví bude pod tlakem dalších profesních skupin či asociací chronických pacientů. Prioritizace očkování by ale neměla být otázkou sympatií k určitým skupinám, ale rozhodnutím učiněným podle dat.
Proč očkovat dříve seniory než profesní skupiny?
Očkování učitelů (nebo dalších skupin) nelze brát jako izolovanou akci, pro kterou se buď rozhodneme či nikoliv (učitelé jsou nebo nejsou naočkovaní), ale jako moment, kdy za naočkovanost jedné skupiny směňujeme naočkovanost jiné (máme buď naočkované seniory, nebo učitele).
Počet pedagogických a nepedagogických pracovníků odhaduje MZ na cca 260 tisíc osob. V původní prioritizaci z 15.1. byla tato skupina zařazena téměř na konec celé prioritní skupiny 1B, která obsahuje 3,7 milionů lidí (jedná se zejména o seniory nad 65 let a chronické pacienty). V nové prioritizaci jsou učitelé zařazeni ihned po skupině 70 – 79, před seniory 65 – 70 a před chronickými pacienty. Předsunutí učitelů tedy implicitně snižuje prioritu cca 2,5 milionu lidem.
Při jakémkoliv rozhodování o úpravě prioritizačního schématu je nutné do detailu uvážit dopady, které předřazení určité skupiny bude mít na skupiny, jejichž plánovaná vakcinace je v daný moment “odsunuta” v čase.
Riziko úmrtí na Covid-19 roste téměř exponenciálně (v seniorských kategoriích se přibližně zdvojnásobí za každých pět let věku navíc), zatímco předpokládaný věk dožití klesá pomaleji nežli roste věk. Může se to zdát neintuitivní, ale lidé, kteří se dožijí průměrného věku, mohou statisticky očekávat ještě dekádu života. Žena ve věku 75 let má v ČR před sebou ještě průměrně 12 let života, muž ve věku 75 let pak ještě necelých deset let. Podrobněji jsme o tom psali zde.
Jednoduché vakcinační modely pro ČR, stejně tak jako vakcinační strategie SRN i nedávno zveřejněný článek ve Science jasně ukazují, že nejlepší strategií je postupovat při očkování od nejstarších lidí k mladším. I kdyby cílem nebylo zachránit co největší počet životů, ale co nejvíce snížit počet ztracených let života, pořád jde o nejlepší strategii.
Britská očkovací strategie je příkladem postupu striktně podle věku (s jedinou výjimkou zdravotníků a sociálních pracovníků v první linii). Tlaky různých skupin na zvýšení priority se samozřejmě objevují i v Británii. Deník Guardian se v této souvislosti v článku z 30.1. zabývá stejně jako my otázkou prioritizace učitelů před seniory. Článek cituje profesora pediatrie bristolské univerzity Adama Finna, člena britské “Joint Committee on Vaccination and Immunisation”. Dle Finnovy analýzy se pravděpodobnost záchrany lidského života velmi liší podle toho, koho očkujeme. Vakcinace 20 obyvatel domova seniorů zachrání jeden život. Vakcinace 160 seniorů nad 80 zachrání také jeden život. Vakcinace 350 seniorů mezi 75 – 79 lety zachrání jeden život. Abychom ale zachránili jeden život pro skupinu pod 50 let, museli bychom naočkovat 47 000 lidí.
Pokud bychom nyní tedy naočkovali 100 tisíc osob pod 50 let (a tím pádem nenaočkovali 100 tisíc osob nad 65 let), zachráníme tím pouze několik životů mladších ročníků a naopak nezachráníme stovky životů seniorů. Jak konstatuje profesor Finn, je to velmi neefektivní způsob jak využít vakcíny v okamžiku, kdy jich máme nedostatek.
Tato čísla vycházejí z pravděpodobnosti úmrtí jednotlivých skupin na Covid, která silně stoupá s věkem, podobnou analýzu provedla na britských datech skupina pojistných matematiků.
Provedli jsme podobnou analýzu pro data z ČR.
Konkrétně jsme srovnali dva scénáře
Výsledky jsou následující:
I z této jednoduché analýzy vyplývá, že využití vakcín pro jiné skupiny než pro ty nejstarší není efektivní cesta jak zabránit úmrtím.
Navíc současný stav proočkovanosti první skupiny seniorů nad 80 + v ČR není uspokojivý. K 6.3. je první dávkou naočkováno pouze 50 % seniorů nad 80 let. Stát by měl napřít síly do zvýšení proočkovanosti všech seniorských skupin (více v příloze tohoto dokumentu níže).
Tlak na vyšší prioritu při očkování různých skupin obyvatel přirozeně existuje i v dalších zemích.
Přístupy se různí – ve Francii či ve Velké Británii nemají učitelé žádnou prioritu oproti obecné populaci, vakcinace postupuje striktně podle věku.
V jiných zemích přicházejí učitelé na řadu prioritně po některých seniorských kohortách – v Německu vybraní učitelé paralelně se skupinou 65 – 79, ostatní paralelně s 60 – 65, v Rakousku po skupině 65 – 79, na Slovensku po skupině 75 +.
Naše detailnější rešerše prioritizace v dalších zemích včetně odkazů je dostupná zde.
Závěrem
Prioritizace očkování je komplexní problém. Mimo modelů, které zmiňujeme výše, má i svoji etickou dimenzi. Důležitá je též otázka praktického provedení – ať už registrace či vlastního očkování. Samozřejmě do rozhodování vstupují i lobbistické a politické tlaky. Situace se navíc rychle mění – nové informace o efektivitě různých vakcín pro různé věkové skupiny se objevují téměř každý den.
Je škoda, že Česká republika nevytvořila pro tyto otázky nezávislou odbornou komisi podobnou například britské 20ti členné “Joint Committe on Vaccination and Immunisation”, či německé 18ti členné nezávislé komise STIKO.
Doufáme, že do budoucna budou rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ohledně prioritizace očkování přijímány po zvážení všech dostupných dat a na základě komplexní a transparentní úvahy. Správně zvolená strategie očkování má totiž potenciál zachránit tisíce životů.
Eva Blechová, René Levínský, Jakub Weiner, Laboratoř veřejných politik BISOP
Příloha – Očkování seniorů – současný stav a plán
Stav proočkovanosti skupiny 1A je k 7.3.2021 56% první dávkou (z toho 25% zatím jen první dávku, 31 % již vedle první dávky dostalo i druhou). Pokud se podíváme na detailní rozpad pro skupinu 1A (vložený graf), zjistíme, že je tento podíl “tažen” vzhůru proočkovaností zdravotníků, tvořících přibližně třetinu skupiny 1A. Nejhorší stav je naopak ve skupině seniorů ve věku 80+ mimo sociální služby.
Graf A – odhad proočkovanosti jednotlivých skupin ve fázi 1A.
Co lze prakticky dělat pro zvýšení proočkovanosti seniorů
Z grafu je patrné, že největší mezery máme v očkování samostatně žijících seniorů nad 80 let. To je do určité míry očekávatelné – osoby v sociálních službách je při plánování očkování výrazně snazší zorganizovat (najít) a i vysvětlování okolností (či chceme-li přesvědčování) je v jejich případě snazší.
V porovnání s několika set tisíci samostatně žijících seniorů, z nichž mnoho nerozumí moderním technologiím či se nesnadno pohybují, je intuitivně snazší naočkovat i zdravotníky či učitele. Naším názorem je, že o to důležitější je se zajištění rychlého proočkování skupiny 80+ intenzivně věnovat.
Jako příklad dobré praxe může posloužit akce zorganizovaná Městskou částí Praha 7, která zajistila naočkování skupiny 80+ skrze praktické lékaře. Podobný přístup zvolila na celostátní úrovni například Velká Británie, kde je očkování seniorům nabízeno za kombinace mediální a kontaktní kampaně.
Mediální kampaň má momentálně pod názvem Cesta ven v přípravě i Česká republika, dle aktuálních informací se její start ovšem odkládá nejméně na konec března.
Vzhledem k rychlosti, s jakou se pandemie šíří, nedává z našeho pohledu smysl na spuštění kampaně čekat, ale je třeba jednat.
V návaznosti na dva naše výše odkazované články dáváme ke zvážení kroky, které by v tomto směru bylo možné učinit.
Mezery lze dnes vidět v kombinaci faktorů:
1. Kontaktování seniorů
2. Přesvědčení k tomu, že je správné a bezpečné se naočkovat
3. Zajištění uskutečnění očkování
Stát má díky svému zázemí řadu instrumentů, pomocí kterých může dohánět mezery v každé ze tří oblastí.
Prioritní skupiny a Astra Zeneca
Tématem, které v rámci debaty k prioritním skupinám nelze opomenout, je použitelnost vakcína Astra Zeneca (AZ). Ta byla některými k vakcinaci objednanými seniory na základě informacích o úpravě jejího určení v jiných státech odmítána. Tématu jsme se podrobně věnovali v samostatném článku. Z našeho pohledu stále platí, že “nejlepší vakcína je ta naočkovaná”.
Dle předběžných závěrů učiněných při očkování skotské populace se navíc ukazuje, že vakcína Astra Zeneca je schopna i mezi seniory významně snížit pravděpodobnost nutné hospitalizace.